žnjowne nałogi
Žnjowne nałogi Serbow w Dolnej Łužycy su dłymoko w rolnikaŕskej tradiciji zakórjenjone a markěruju kóńcenje trajdy, rozsuźeceje faze w burskem lětnem cyklusu. Centralny nałog jo łapanje kokota, pśi kótaremž wopytaju młode muske, wupowjesnjonemu kokotoju w galopje głowu wótryś, aby ako „kral“ pócesćili. Toś ten ritual symbolizěrujo płodnosć a źěk za wuspěšne žni. Swětocnosći se pśewóźuju wót muziki, reje a njasenja wupyšnjonych žnjeńskich kronow, což zgromadnosć a kulturnu zgromadnosć kšuśi.
kokot
Lěśojske nałogi w Serbach (Serbow) w Dolnej Łužycy wijaju se wósebnje wokoło kóńca žnjow. Žytowe žni su byli nejwažnjejša perioda w krejzu bura.
Dobre žni njejsu jano rozsuźili wó derjeměśu wobsejźecych burow, ale teke, lěc su měli chudše luźe we jsy dosć k jěźi.
Naše prědowniki su wěrili do duchow płodnosći a wegetacije w póstawje zwěrjeśa. Kokotoju, serbski „kokot“, su pśigranjali mócy, žni wobwliwowaś.
Žni su byli dokóńcone, jo se schował kokot pód slědneju snobu, aby nowu móc za pśiduce žni zběrali, dokulaž wegetaciska perioda jo była mimo. Toś ta snopa jo se wupyšniła wót smužkow z pisanymi kwětkami a bantami a pśi tom jo se wołała: „Źinsa jo kokot-źinsa“, což jo tak wjele groniło, až jo było na toś tom dnju žni kóńcone.
Muske su dostali struse z kłoskow natyknjone. Źowća biju žnjowne wěnce a teke wjeliku žnjeńsku kronu, z cymž su wózjawili kóńc trajdowych žnjow. Pótom jo se rozwjaselone swěśiło; piło, spiwało a rejowało.
kokot
Kokot jo nejwěcej rozšyrjony žnjowny nałog w Dolnej Łužycy. Na pśigódnem městnje we jsy stajaju z grědow ze zelenym listom wobwite wrota, a pśi prěcnej grědach pśiwěžo se pśi nogoma, z głowu dołoj wisecy, njaboge kokot.
Kjarle jědu na kónjach za sobu wrota a wopytaju njabogemu kokotoju głowu wótryś. Komuž to se póraźijo, ten cesće a swěśe se ako prědny kral, serbski „kral“.
Kjarle, kenž pó tom kśidle kokota pśi pśerejtowanju wobłapju, płaśe ako 2. a 3. kral. 3 dobyśarje dostanu wjelike dobywaŕske wěnce z dubowego lista. Teke how wuzwóliju sebje žnjowne krale z krejza źowćow ze zawězanyma wócyma swóje partnaŕki, aby z nimi cesne koło rejowali.
Teke žnjeńske kralowki se zwěsćuju. Wóni dopokazuju swóju šykownosć pśi karowanju žabka abo młogi raz teke pśi karowanju abo śěganju młodych jajow.
Naslědku źo w swěźeńskem śěgu do reje do gósćeńca. Prězy se z pisanymi bantami wupyšnjona žnjeńska krona nosy.